Práce s lidmi

Jsem z rodiny, kde oba rodiče pracovali s lidmi a pro lidi.I pro mne je práce s lidmi výzvou hledat to, co je každému vlastní. Být tu pro druhého v plné míře. Vnímat komplexně kým je a co opravdu potřebuje. Věřím a z vlastní zkušenosti vím, že je to bezmezné přijetí autentičnosti každého z nás. To se snažím prakticky v malých každodenních úkonech zprostředkovat i lidem, se kterými pracuji a žiji, a sobě, když maluji a tvořím, při volbě barev a každého tahu štětcem. Paleta nápadů je všude kolem mne v přírodě a v tom, co vidím. Je v tom svoboda jako v dobách, když jsem byla mladá a cestovala s koněm a kompasem po republice tam, kam mě srdce vedlo. Měla jsem příležitost sepisovat se starými lidmi v domově pro seniory příběhy, kde se střípky mozaiky scelují v obraz, ve kterém je vidět, jak vyšší prozřetelnost člověka nějak a někam postrkuje a směřuje. To vnímám i ve vlastním životě, kdy jsem se stala máma šesti dětí a malířka, což byl můj životní sen.Tato profese a životní zkušenosti mne dovedly k tomu, že zcela neplánovaně v současné době vedu výtvarnou a keramickou dílnu pro duševně nemocné a od počátku se pohybuji a pomáhám v Koněšíně v KVAKu, což je keramický a výtvarný ateliér. V devadesátých letech ho založila moje mamka Marcela Trumpešová. Od mých dvanácti let se tam sjížděli výtvarníci od nás, ze Slovenska i různých koutů Evropy a světa a časem tam začala provozovat doléčovací zařízení pro mladé lidi závislé na drogách. Tady jsem během celé té doby napozorovala, jak působí tvorba na člověka a umožňuje mu být sám sebou.