Pocházím z kulturní brněnské rodiny. Mamka byla výtvarnice a po pádu komunismu vybudovala ze zemědělské usedlosti na Vysočině výtvarný ateliér s velkou keramickou dílnou, ubytováním a hospodou, kde se od mých dvanácti let sjížděli výtvarníci od nás, ze Slovenska i různých koutů Evropy a světa. Časem tam začala provozovat doléčovací zařízení pro mladé lidi závislé na drogách. Tuto činnost po dvaceti letech ukončila a před pár lety se vrátila k původní myšlence.
Mamka i její příklad lidskosti a tvořivosti mě silně ovlivnil ve vztahu k lidem a výtvarnému umění. Bylo to velmi pestré prostředí na lidské osobnosti a jejich životní příběhy. Včetně úžasné atmosféry, která při tvoření s hlínou, malování a pospolitém žití vzniká.
Taťka je pro mě velice vzácným člověkem. Jeho stále mladý duch a smysl pro humor vnášel svobodu i do mého myšlení a života. Skoro celý život se věnuje mládeži a sportu. A taky je to dobrý muzikant.
Oběma rodičům jsem vděčná za to, že mě vždycky podporovali, abych se nebála být sama sebou a podle toho žila. Jsou mi v tom dodnes příkladem.
V osmnácti letech jsem odešla do Orlických hor pracovat ke koním. Navštěvovala jsem a pomáhala tam starým lidem v pohraničí, kteří ještě žili jako dřív. Samostatní a svobodní dokud to šlo.
Pak jsem cestovala s koněm a cesty mě zavedly na Drahanskou vrchovinu, kde žili poslední pastevci krav. A to byla rodina mého muže, který mě už po týdnu požádal o ruku. Ráda jsem se stala jeho ženou a dnes spolu máme šest dětí.
Měli jsme společné sny a vyměnili jsme sto hektarů, mléčnou farmu, traktory a stádo krav za páru koní, dvě krávy a malou dřevěničku s osmi hektary na Valašsku. Byli jsme svobodní a mohli začít žít spolu tak, jak jsme si přáli.
Tak jsem se díky jeho mamince Božence naučila dělat tvaroh, sýry a stloukat máslo. Ve velké peci péct kváskový chleba a v době nedostatku vody (od jara do podzimu) prát prádlo na valše i ve staré pračce, svážet seno na žebřiňáku a dojit.
Všechny tyto i další vzpomínky ve mě zůstaly jako obrazy. Teď, když už jsou mezírky času, protože děti rostou a náš život se postupně zmodernizoval, malování a tvoření v nejširším slova smyslu je pro mne způsob jak "to" všechno vyjádřit.
Nora Střelcová